… aneb, když reagujeme špatně
Verbální agrese nás většinou nezaskočí jen tím, co se říká.
Zaskočí nás také tím, jak rychle ztrácíme pevnou půdu pod nohama.
V jednu chvíli vedeme rozhovor.
A o pár vteřin později už reagujeme způsobem, který situaci spíš zhoršuje, než řeší.
Ne proto, že bychom neuměli komunikovat, ale proto, že jsme v tlaku.
A právě v tom tlaku děláme chyby, které agresi nechtěně posilují.
Pojďme se podívat na nejčastější chybné reakce.
1. Obrana útokem
Verbální útok: „Tohle si na mě dovolovat nebudete!“
Obranná reakce: „Podívejte se nejdřív na sebe!“
Na první pohled to působí silná a odpovídající reakce.
Ve skutečnosti je to ale eskalace situace.
Co se děje:
- přecházíme do stejného stylu jako agresor
- rozhovor se mění na souboj
- obsah mizí, zůstává jen emoce
Proč je to špatně:
Agrese se tím neutlumí, ale zrcadlí.
Dva lidé v útoku už neřeší situaci. Řeší, kdo „vyhraje“.
2. Stažení se a mlčení
Reakce: „Radši nic neříkat…“ (ticho, únik, ukončení kontaktu)
Navenek vyjadřujeme klid, ale uvnitř cítíme tlak.
Co se děje:
- nevyjadřujeme hranici
- dáváme prostor druhému pokračovat
- situace zůstává neuzavřená
Proč je to špatně:
Agresor často vnímá ticho jako souhlas nebo slabost.
A právě proto velmi pravděpodobně bude pokračovat – možná ještě silněji.
3. Vysvětlování a obhajování se
Reakce:
· „Já jsem to myslel tak, že…“
· „Ono to vlastně bylo jinak…“
Důvodem k vysvětlování je situaci uklidnit, ale výsledkem bývá obvykle pravý opak.
Co se děje:
- snažíme se „obhájit“
- přebíráme část viny
- zůstáváme v roli vysvětlujícího
Proč je to špatně:
Agresivní komunikace často není o hledání pravdy.
Je o tlaku, který se vysvětlováním nesnižuje, ale právě naopak.
Vysvětlování často agresora podněcuje k dalšímu útočení.
4. Bagatelizace
Reakce:
· „To nic není.“
· „To nemá cenu řešit.“
Snaha situaci „zmenšit“, snížit její dopad, případně svou roli v ní.
Ustupujeme před tlakem se záměrem dosáhnout klidu a vyřešení situace.
Co se děje:
- popíráme vlastní prožitek a význam situace
- vyhýbáme se konfliktu
- problém zůstává pod povrchem
Proč je to špatně:
Agresor nevnímá hranici a komunikační styl agresora obvykle ještě zesílí.
Bagatelizace vypadá jako klidná reakce, ale neřeší situaci a je v podstatě tichým přijetím agresivního chování.
5. Snaha zavděčit se
Reakce:
· „Dobře, tak to udělám, jak chceš…“
· „Hlavně ať je klid.“
Rychlé řešení aktuální situace, ale jen na krátkou dobu.
Co se děje:
- ustupujeme bez hranice
- posilujeme chování druhého
- ztrácíme vlastní pozici
Proč je to špatně:
Agresor dostává požadovaný výstup ze situace: „Dosáhl jsem svého.“
Právě to vede s největší pravděpodobností k opakování agresivního chování.
6. Ironie a sarkasmus
Reakce:
· „No to je teda úroveň.“
· „To jste si nacvičil?“
Podobně jako v případě obrany útokem je nezbytné si uvědomit, že i sarkasmus je forma útoku, která povede k eskalaci situace.
Co se děje:
- maskovaná agrese
- zvyšování napětí
- druhý se cítí napadený
Proč je to špatně:
Sarkasmus neřeší situaci, jen ji komplikuje.
Dojde k zrcadlení agrese, které často spustí další kolo konfliktu.
Co mají všechny tyto reakce společné?
Na první pohled jsou různé, ale mají jeden společný základ, a to, že vznikají pod tlakem a bez vědomého řízení situace.
V reakci na agresi útočíme, ustupujeme nebo se ztrácíme v obhajobě.
Ani jedna z těchto cest ale nevede ke skutečnému řešení situace a rovněž nezabrání, aby se agrese neopakovala.
Verbální agrese není jen o tom, co říká druhý.
Je o tom, jak rychle nás to vtáhne do reakce, kterou bychom jinak nezvolili.
A právě v tom je její síla. Nutí nás hrát hru, kterou jsme si nevybrali.
Co dál?
Možná jste se v některé z těch reakcí poznali, což je v pořádku. Podobně reaguje je většina lidí.
Otázka ale není: „Co dělám špatně?“
Otázka je: „Jak reagovat jinak – a přitom zůstat v klidu a pevný?“
A právě na to se podíváme v dalším článku, tedy na to, jaké reakce fungují a proč.
Konkrétně, srozumitelně a použitelně v reálných situacích.
